Naše pracoviště jsou schopná poskytnout naprosto komplexní stomatologickou péči takříkajíc pod jednou střechou, ale naší hlavní specializací je stomatologický obor – parodontologie.Specializujeme se tedy na diagnostiku a léčbu onemocnění parodontu (závěsného aparátu zubů).

Tuto léčbu jsme schopni poskytovat na vysoké odborné úrovni.Na pracovišti pracují specialisté vyškoleni pro diagnostiku a léčbu onemocnění parodontu a všichni se pravidelně zůčastňují odborných seminářů a školení jak v oboru parodontologie, tak i ostatních stomatologických disciplínách.Poskytujeme komplexní parodontologickou léčbu konzervativní i chirurgickou, včetně moderních metod, jako je řízená tkáňová regenerace, dále veškerou mukogingivální chirurgii či plastickou chirurgii parodontu.

Druhým oborem, na který se specializujeme a který úzce souvisí s parodontologií, je stomatologická implantologie. Provádíme zavádění dentálních implantátů včetně zhotovení protetických suprakonstrukcí. Rovněž provádíme augmentace čelistních kostí a to nám umožňuje implantáty zavést i do čelistí s nevýhodnými anatomickými poměry.

Zavádíme tyto typy dentálních implantátů:

1. válcové
2. čepelkové
3. kotevní
4. miniimplantáty

Hlavní náplní stomatologického oboru Parodontologie je diagnostika a léčba onemocnění parodontu. Zvláštní slovo parodont, v překladu závěsný aparát zubní, představuje vlastně soubor několika tkání, které drží zub v čelistní kosti a umožňují jeho normální funkci. Každá z těchto tkání, nebo celý jejich soubor, mohou být postiženy řadou různých onemocnění. V současném pojetí oboru parodontologie dělíme onemocnění parodontu do osmi základních skupin a každá z nich má řadu dalších podskupin. Zdaleka největší závažnost pro dnešní populaci má však skupina plakem podmíněných onemocnění, a to je zánět dásní (gingivitis) a zánět závěsného aparátu (parodontitis ,většina lidí zná tato onemocnění pod špatným názvem paradentóza). Hlavním vyvolávajícím faktorem těchto onemocnění je mikrobiální zubní povlak (tzv. zubní plak).

Ten vyvolává základní onemocnění a mohou se k němu připojit další místní nebo celkové faktory, které pak to základní onemocnění modifikují, zpravidla k horšímu( např. kouření, tah retní uzdičky, mělké vestibulum, ortodontické vady, některé léky a také některá onemocnění). Epidemiologické studie posledních let dokazují, že výskyt těchto plakem podmíněných onemocnění se v ekonomicky vyspělých zemích nijak výrazněji nemění a postihuje skoro celou populaci. Naopak kazivost chrupu je v těchto zemích vcelku zvládnutým problémem. V České republice potřebuje léčbu zánětu dásní a zánětu závěsného aparátu asi 85% populace, více než 1/3 obyvatelstva do 40 let trpí parodontitidou a u populace nad 50 let ztráty zubů z důvodů parodontitis naprosto převažují ztráty zubů z jiných příčin. Za hlavní příčinu onemocnění parodontu všechny provedené studie označují nedostatečnou úroveň nebo kvalitu ústní hygieny a za hlavní urychlující faktory považují kouření, užívání některých léků a doprovodná onemocnění. Na druhé straně je nutno říci, že parodontitis má vztah i ke genetice. Parodontitis však nelze zdědit, ale je možné zdědit určité predispozice k tomuto onemocnění.

Jak onemocnění vzniká

Velmi zjednodušeně vznikne plakem podmíněné onemocnění parodontu následujícím způsobem. Na začátku se vytvoří na zubu zubní povlak. Ten je při nedostatečné hygieně špatně z povrchu zubu odstraněn a tak se ho tvoří stále větší množství, množí se v něm bakterie a plak vyzrává. S přibývajícím časem přibývá bakterií, část povlaku tím, že se v něm ukládají minerály ze slin mineralizuje a vzniká zubní kámen. Na tomto kameni se znovu usazuje povlak a ten znovu vyzrává a mineralizuje a tak pořád dokola.

Zubní kámen spolu s povlakem poškozují a dráždí přilehlou dáseň. Ta na to reaguje překrvením a zduřením a vzniká zánět. Zpočátku jen na povrchu malého okrsku dásně přilehlé k zubu, postupně však s přibývajícím množstvím kamene a povlaku se zánět rozšiřuje a zachvátí celou oblast dásně kolem zubu včetně papil v mezizubních prostorech. Stále se však jedná o povrchový zánět, který je omezen jen na okolí zubu. Tento stav může trvat velmi dlouho, řádově několik roků. Takto vzniklou situaci označujeme jako zánět dásní( gingivitis).

Řada lidí to důvěrně zná, dáseň se jeví jako zarudlý pruh kolem zubů, papily mezi zuby jsou zvětšené s barokními tvary a všechno to při čištění zubů, dotyku párátkem nebo dokonce při jídle snadno a intenzivně krvácí. Často se pacienti ráno probudí a v ústech najdou sliny smísené s krví. Je to stav stále reversibilní, tedy při adekvátně vedené léčbě se dáseň vrátí do původního stavu a nezaznamená žádné škody. Pokud k léčbě nedojde, zánětlivé změny na dásni stále trvají a postupně se šíří do hloubky tkání závěsného aparátu. Začínají se poškozovat a úplně rozpadat jednotlivé části parodontu, dáseň se odchlipuje od povrchu zubu a vzniká takzvaný parodontální chobot.

Je to v podstatě jakási kapsa, která vznikne mezi povrchem zubu a dásní.Je různě hluboká a lokalizovaná na různých místech kolem zubu.Dá se změřit její hloubka pomocí speciálních kalibrovaných sond a obecně platí, že čím je tato kapsa hlubší, tím je poškození tkání závažnější. V okamžiku, kdy vznikne parodontální chobot, nemluvíme už o zánětu dásní, ale o zánětu závěsného aparátu zubu, tedy o parodontitidě. Z výše uvedeného vyplývá, že zánět dásní je předstupeň zánětu závěsného aparátu a že neléčený zánět dásní přechází v zánět závěsného aparátu, tedy parodontitis.

Nejzávažnějším problémem parodontitidy je právě existence parodontálního chobotu. Tato kapsa totiž neumožňuje dokonalou ústní hygienu, zůstávají v ní zbytky z jídla, zubní povlak s obrovským množstvím bakterií a zubní kámen. Čím hlubší tato kapsa je, tím agresivnější druhy bakterií v ní žijí a tím výraznější poškození tkání vznikne.Největší škody vznikají na kosti, která drží zuby.

Probíhající zánět ji poškozuje natolik, že dochází k její resorpci a k jejímu úbytku.To se navenek projevuje jako prodloužení zubů, které vystupují z dásní, mohou se viklat, protože už nejsou dobře v kosti ukotveny, nebo mohou měnit svoji polohu v čelisti ( mluvíme o putování zubů).V konečné fázi rozvoje parodontitis může dojít k tak velkému uvolnění zubů, že dochází k jejich vypadávání popřípadě si pacient vytáhne takto uvolněný zub sám.

Mnohem častěji však dochází při pokročilé parodontitidě k různým bolestivým příhodám, zejména ke vzniku hnisavých ložisek, která donutí pacienta navštívit lékaře a ten takto postižený zub zpravidla odstraní. Parodontitis je onemocnění léčitelné, ale na rozdíl od prostého zánětu dásní není zcela reversibilní.Znamená to, že vyléčená parodontitida se nezhojí zcela beze škod.

Hojí se tak, že ztracené a poškozené tkáně se už neobnoví plně, ale jen částečně a proto je v naprosté většině případů nutným výsledkem různě velká ztráta tvrdých i měkkých tkání.Tato ztráta se navenek projevuje určitým prodloužením zubů a ústupem dásně a je tím větší,čím závažnější je stav před započetím léčby.

Léčba tohoto onemocnění je zpravidla dlouhodobá záležitost a je hodně závislá na spolupráci pacienta a především na důkladné ústní hygieně. Pacient, který absolvoval úspěšnou léčbu parodontitidy, je zpravidla ohrožen opětovným vzplanutím onemocnění a je proto žádoucí, aby po skončení aktivní fáze léčby zůstal po dlouhodobou kontrolou parodontologa a také dentální hygienistky ( tzv. podpůrná léčba, recall).

Léčba onemocnění parodontu,zejména parodontitis, je vždy záležitost dlouhodobá.Je to v podstatě proces trvající řadu měsíců a sestává z několika návštěv v ordinaci dentální hygienistky a několika návštěv v ordinaci parodontologa . Základním léčebným opatřením je redukce množství zubního plaku v dutině ústní léčeného pacienta. Dokonalá ústní hygiena je základním protizánětlivým a protiinfekčním opatřením.Bez ní není naděje na výraznější léčebný úspěch.Obecně lze říct,že léčba parodontitidy sestává z několika fází.

Začíná se takzvanou hygienickou fází. Pacient přichází do ordinace dentální hygienistky,která provede úvodní vyšetření,vybere optimální techniku čištění zubů pro tohoto pacienta,vybere správné hygienické pomůcky a naučí ho tyto pomůcky používat.Odstraní měkké i tvrdé povlaky zubů,vyřeší povrchové záněty na gingivě a připraví pacienta tak, aby parodontolog mohl provést ošetření parodontálních defektů pod dásní.V ordinaci dentální hygienistky jsou to zpravidla tři návštěvy. Během této fáze se zároveň provádějí některé další nutné stomatologické zákroky, např. se odstraňují zuby, které nelze v dutině ústní udržet, předělávají se špatné výplně, odstraňují nevyhovující protetické práce atd. Po tomto ošetření přechází pacient do druhé fáze, nazvěme ji fáze konzervativního ošetřeníparodontu.

Konzervativní proto, že se nepoužívá chirurgický postup.K tomuto ošetření používáme speciální nástroje,tzv, kyrety a někdy se toto ošetření označuje jako kyretáž nebo deep scaling. Ošetření provádí parodontolog nebo dentální hygienistka a spočívá v tom, že se pomocí kyret ošetří povrch kořene zubu pod dásní. Ošetření je zdlouhavé, provádí se zpravidla ve dvou dnech, jeden den polovina zubů a druhý den druhá polovina.Celé by se to mělo zvládnout nejpozději do 48 hodin,lépe do 24 hodin,jinak dochází k reinfekci již dříve ošetřených míst. Ošetření provádíme v místním znecitlivění a je tedy bezbolestné. Není potřebná pracovní neschopnost a pacient po výkonu není nijak indisponován a nepotřebuje tedy žádný doprovod. Po odeznění anestezie se může objevit mírná citlivost ošetřených zubů a dásní,zpravidla však do druhého dne ustoupí.Pokud pacient cítí potřebu použít lék proti bolesti, je to možné (např. Aulin, Ibalgin, Ataralgin apod.).

V současné době je možno toto ošetření spojit s ošetřením parodontálních chobotů laserem.Jedná se o prakticky nejúčinnější způsob konzervativního ošetření parodontálních tkání. Laser je schopen ,na rozdíl od kyret, ošetřit i měkké tkáně a spodní část parodontálního chobotu,tedy povrch kosti.Jeho použití podstatně zlepšuje hojení tkání,zvyšuje likvidaci infekce a snižuje potřebu chirurgické léčby parodontitidy/tedy operativních postupů/.Dalším pravidelně používaným zařízením pro konzervační léčbu je ultrazvuk.Parodontolog nebo hygienistka s pomocí speciálních ultrazvukových koncovek ošetří povrch kořene a to i na obtížně přístupných místech/ např. v rozdvojení kořenů/ a umožní tím přihojení poškozené dásně k zubu. V praxi se běžně k ošetření parodontu používají kombinace všech výše uvedených postupů a zejména použití laseru posunulo možnosti konzervativních postupů o notný kus dopředu.

Po této fázi ošetření následuje fáze hojení ošetřených tkání.Trvá zpravidla 8 – 10 týdnů, během kterých pacient provádí co nejdokonalejší ústní hygienu tou technikou , kterou se naučil u dentální hygienistky.Tato fáze je završena kontrolním vyšetřením, kde parodontolog proměří hloubky parodontálních defektů,zhodnotí stav zhojení a rozhodne o dalším postupu ošetření. Zde se pak cesty pacientů rozdělují.Ti, u kterých je parodont po konzervativním ošetření zhojen a zároveň je jejich každodenní péče o zuby na dobré úrovni ,jsou zařazeni do fáze podpůrné a udržovací léčby (do tzv. recallu). Ti pacienti, jejichž parodont není zcela zhojen, ale jejich domácí péče o chrup je na dobré úrovni ,jsou zařazeni zpravidla do chirurgické fáze léčby.A ti z pacientů,jejichž parodont není dostatečně zhojen a zároveň jejich domácí péče o chrup není dostatečná, přichází s nánosy zubního plaku a kamene,s krvácející dásní nebo dokonce s hnisajícími defekty, jsou zařazeni zpět na začátek do fáze hygienické.

Další fází léčby parodontitidy je fáze chirurgická. Do této fáze jsou zařazeni pouze ti z pacientů, u kterých konzervativní ošetření parodontu sice situaci zlepšilo, ale nevedlo k úplnému vyřešení problému.Jasnou podmínkou je naprosto vyhovující domácí péče o zuby.Pomocí operativních postupů se řeší zbytkové parodontální choboty, upravuje se kostní tkáň poškozená zánětem popřípadě se obnovují anatomické poměry na parodontálních tkáních tak, aby tyto tkáně mohly plně obnovit svou funkci. Moderní chirurgické postupy umožňují nahradit poškozené tkáně závěsného aparátu pomocí řízené tkáňové regenerace i u zubů, které byly před pár lety jednoznačně určeny k extrakci.

K tomu se používají tzv. biomateriály buď heterogenního původu/ např. z hovězí chrupavky/ nebo alloplastického původu / na bázi vápenatých minerálů/.Po umístění takovéhoto materiálu do parodontálního kostního defektu a sešití měkké tkáně dojde v průběhu 6 – 9 měsíců k postupnému vstřebávání tohoto materiálu organismem a k jeho nahrazení nově vytvářenou kostní tkání. Tímto způsobem lze řešit i velmi pokročilou ztrátu kostní tkáně a udržet tak ve funkci řadu zubů určených ještě nedávno k odstranění. Samozřejmě tento způsob ošetření není zcela univerzální a jeho vhodnost pro konkrétního pacienta je třeba pečlivě zvážit vždy po dokonalém klinickém a rentgenovém vyšetření (někdy i po CT vyšetření).

Obecnou nevýhodou chirurgických postupů ošetření parodontitidy je úbytek měkkých tkání parodontu tedy stav, kdy dochází k ústupu dásní a prodloužení zubů. Nelze tomu žádným způsobem zabránit, jedině výkony řízené tkáňové regenerace jsou schopny, ale jen do jisté míry,tento úbytek omezit.Po provedeném chirurgickém výkonu nebo i několika výkonech následuje opět fáze hojení. U řízené tkáňové regenerace zhruba 9 měsíců, u ostatních operací zpravidla 3 měsíce.Pak následuje vybělení zubů (pokud má o to pacient zájem) a opět kontrolní vyšetření stavu parodontu a to znovu pacienty rozdělí.Ti, kteří už nepotřebují žádné jiné ošetření, jsou zařazeni do fáze udržovací a podpůrné léčby.Pacienti, kteří potřebují další ošetření, jsou zařazeni do fáze rekonstrukce chrupu.

Důležitou fází léčby parodontitis je fáze rekonstrukční. Jejím hlavním úkolem je obnovit funkční schopnost chrupu a jeho estetiku.Zhotovují se koruky, můstky, provádí se ortodontické ošetření (rovnátka), zavádějí se implantáty nebo se zhotovují gingivální epitézy (je to vlastně umělá náhrada dásní, které po léčbě ustoupily a zhotovuje se ze silikonu.Obnovuje tak přirozenou estetiku zubů a dásní).

Závěrečnou fází léčby je fáze udržovací a podpůrné léčby, častěji označovaná jako tzv. recall. Hlavním úkolem této části léčby je udržet dosažený stav parodontu, zabránit další progresi onemocnění a udržet chrup pacienta ve funkčním stavu po co nejdelší dobu. Základní podmínkou uspěchu v této fázi léčby je zase naprosto dokonalá ústní hygiena. Tato fáze vlastně trvá po celou dobu, po kterou si pacient přeje udržet vlastní zuby v dobrém stavu. Skládá se z opakovaných kontrolních vyšetření a ošetření v ordinaci dentální hygienistky a parodontologa.

Během těchto návštěv se hodnotí stav ústní hygieny, stav parodontálních tkání, podchycuje se progrese onemocnění, odstraňují se měkké a tvrdé povlaky zubů, které se i přes dokonalou hygienu v ústech tvoří,zejména na místech obtížně přístupných, na místech se stěsnáním zubů, v okolí a pod protetickými rekonstrukcemi nebo v okolí implantátů.

Z výše uvedeného vyplývá, že léčba onemocnění parodontu je poměrně dlouhodobý a složitý proces,ve kterém hraje hlavní roli dokonalá hygiena dutiny ústní. Rozhodující měrou se na výsledku podílí sám pacient.Úkolem lékaře a dentální hygienistky je provést pacienta úskalím této léčby a svými zákroky a výkony vytvořit podmínky pro dobrou domácí péči.

Hodnocení výsledků úspěšnosti léčby vychází z klinických a rentgenových vyšetření. Za úspěch léčby považujeme stabilizovaný stav/to znamená, že tyto výsledky byly zjištěny opakovaně v průběhu kontrolních vyšetření/, kdy sondovací hloubky v okolí zubů nepřevyšují 3 mm, nejsou známky krvácení po sondáži,zuby jsou ve funkčním stavu a v přijatelné estetice, nebolí, pacient je schopen udržovat dokonalou ústní hygienu a rentgenové vyšetření opakovaně v intervalu minimálně 2 roky neprokazuje progresivní ztrátu kostní tkáně.

Naše stomatologické centrum nabízí pacientům ošetření prováděné pomocí laseru v celé řadě stomatologických výkonů, zejména pak v oblasti parodontologie a stomatologické chirurgie. Je to zpravidla alternativa klasických léčebných postupů, která má celou řadu výhod a předností, ale zejména minimální invazivnost ošetření.

Endodoncie

1. Redukce choroboplodných zárodků v kanálcích
2. Dekontaminace infikovaných postranních kanálků (apikálních ramifikací)
3. Uzavření dentinových tubulů
4. Obvykle není nutná žádná dočasná dezinfekční vložka
5. Celá terapie je hotová během jednoho sezení
6. Je možné ihned jíst a pít
7. Časová úspora (lékaře i pacienta)

Parodontologie

1. Výrazně nižší potřeba anestezie
2. Příjemné a snadné provádění úkonu
3. Parodontální kapsa naprosto zbavená bakterií a choroboplodných zárodků
4. Vysušení konkrementů ulpívajících na povrchu kořene ajejich uvolnění
5. Koagulace granulačních tkání
6. Žádné krvácení po úkonu
7. Lepší a rychlejší hojení
8. Výrazně nižší bolesti po výkonu
9. Krátce po výkonu je možné jíst a pít
10. Žádná přecitlivělost díky uzavření dentinových tubulů

Desenzibilizace (snížení citlivosti zubů)

1. Uzavření otevřených dentinových tubulů
2. Dlouhá doba působení – rok a déle
3. Zpravidla stačí jednorázové ošetření
4. Citelné výsledky již za 2-5 hodin po ošetření

Pečetění fisur

1. Není nutné leptání kyselinou
2. Sterilizace hlubokých oblastí fisur
3. Zabránění vzniku kazu pod pečetidlem

Chirurgie

1. Není třeba stavět krvácení – výhoda pro pacienty trpící zvýšeným krvácením
2. Většina případů bez potřeby šití
3. Sterilizace poraněných ploch
4. Výrazně nižší po operační obtíže
5. Bezbolestné hojení, ale o něco málo delší
6. Možnost výkonu s menším množstvím anestézie

Afty a herpes

1. Nedráždivé hojení
2. Okamžitá redukce bolesti
3. Znecitlivění zanícené plochy

Bělení zubů

1. Výrazné zesvětlení zubů ihned po prvním bělení
2. Minimalizováno riziko zvýšené citlivosti zubů
3. Vysoká trvanlivost výsledku po zákroku

Zubní implantát je umělá náhrada zubu, která je podobně jako skutečný zub, upevněna přímo v čelistní kosti. Existuje více typů zubních implantátů, z nichž každý je vhodný pro jinou situaci v ústech. Válcové implantáty dnes ve stomatologii dominují a jsou určeny pro pacienty, kterým chybí jeden nebo i více zubů. Jsou vyrobeny z titanu a mají tvar válce, který se směrem dolů zužuje a je opatřen závitem.

Jejich povrch je speciálně upraven např. pískováním nebo plazmováním pro kvalitnější spojení s kostí.Skoro vždy jsou dvoudílné, jedna část je zanořena v kosti se kterou srůstá a druhá částí ční do dutiny ústní a nese takzvanou suprakonstrukci, tedy proteticky zhotovenou korunku nebo můstek. Suprakonstrukce může spojovat implantát i vlastními zuby pacienta, pokud jsou jeho vlastní zuby v dobrém stavu (zejména nesmí dotyčný mít na svých zubech neléčenou parodontitidu).

Zubní implantát se zavádí operativně na běžném zubolékařském křesle v místním znecitlivění, zaručujícím zcela bezbolestný průběh.Zákrok spočívá v odklopení měkkých tkání kryjících čelistní kost, vyfrézování dostatečně hlubokého otvoru v této kosti a zavedení implantátu do takto vytvořeného otvoru.Zavedení jednoho implantátu trvá asi 30 minut. Poté se sliznice sešije a pacient odchází domů.

Pooperační obtíže bývají velmi mírné a pokud důsledně dodržujete naše rady, je průběh pooperačního období zpravidla hladký. Implantát se nechá vhojit po dobu 3- 6 měsíců a po tuto dobu je celý implantát schován pod sliznicí dutiny ústní,takže není vidět. Vhojovací období slouží k tomu,aby se implantát pevně spojil s kostí. Po uplynutí vhojovacího období se vytvoří ve sliznici nad implantátem drobné okénko a jím se k implantátu přišroubuje malý titanový váleček,který již vyčnívá do úst a obvykle nijak nepřekáží.

Za dva týdny jej vyměníme za definitivní titanový pilíř a na tento pilíř se již zhotoví zubní náhrada.V některých případech se však může od vhojovacího období zcela upustit a implantát se zavádí ihned po extrakci zubu a přímo se na něj zhotoví zpravidla provizorní zubní náhrada.

Péče o implantát je základní podmínkou pro dlouhodobý efekt ošetření. Pod pojmem péče o implantát máme na mysli systém pravidelných kontrolních vyšetření alespoň 1x ročně u lékaře, který zkontroluje stav zubů a implantátů nesoucích fixní můstek včetně rentgenových kontrol implantátů a alespoň 2x ročně kontrolní vyšetření u dentální hygienistky, která provede výkony profesionální ústní hygieny.Dále se pod tímto pojmem myslí důkladná ústní hygiena nejen u implantátu, ale v celém chrupu.Správné postupy a správné pomůcky ústní hygieny Vám vybere a vysvětlí dentální hygienistka.

Životnost válcového implantátu je z dlouhodobého hlediska ovlivněna mnoha faktory, mezi které patří zejména úroveň ústní hygieny, kvalita a objem čelistních kostí, kvalita a počet vlastních zubů pacienta, na kterých můstek drží, kouření, užívání některých druhů léků a řada dalších.Vzhledem k tomu nelze životnost implantátu spolehlivě odhadnout.

Rozhodně však není neomezená.První podmínkou je úspěšné vhojení implantátu.Případné odmítnutí implantátu ze strany organismu je málo časté a je kryto zárukou, o které budete písemně informováni.Všeobecně platí, že náhrada zůstane ve funkci tak dlouho, jak dobře je pacient schopen o implantát i ostatní zuby dobře pečovat. Aby byla životnost co nejdelší, je nutné absolvovat pravidelné kontrolní vyšetření, na které budete zváni jak k lékaři, tak k dentální hygienistce.

Je nutné dodržovat vysokou úroveň ústní hygieny a mít na paměti, že infekce z nedostatečné ústní hygieny a kouření patří mezi nejčastější příčiny selhání implantátů. Nicméně přes veškerou snahu lékaře i pacienta může dojít k selhání implantátu dříve, než bychom si přáli.Proto poskytujeme na vhojení implantátu roční záruku.Při jeho nevhojení či selhání do jednoho roku je platba za implantaci vrácena nebo je zaveden bezplatně nový implantát.Selhání implantátu není zpravidla doprovázeno nápadnými příznaky či bolestí, proto jsou nutná opakovaná kontrolní vyšetření. Po selhání musí být implantát odstraněn a dalším řešením je buď jiný typ protetického ošetření nebo znovu implantace.

Komplikace a neúspěchy při zavádění zubních implantátů není možné zcela eliminovat a musíte být připraven(a), že určité riziko neúspěchu existuje.Je to dáno zejména tím, že se implantát vpravuje do živé tkáně, která reaguje zcela individuálně a nechová se vždy podle našich představ. Mezi nejvýraznější komplikace patří nevhojení implantátu nebo vyloučení již vhojeného implantátu, obecné komplikace chirurgického zákroku nebo injekční anestezie, nedostatečný estetický efekt nebo v případě zákroku v dolní čelisti porušená citlivost poloviny dolního rtu.

Ke snížení výskytu komplikací a možného neúspěchu implantace se pacient zavazuje:

1. Pravdivě informovat lékaře o svém zdravotním stavu
2. Dodržovat pokyny lékaře v pooperačním období
3. Dodržovat pokyny při dlouhodobé péči o zavedený implantát

Cena implantace se řídí aktuálním ceníkem a skládá se z platby za samotnou implantaci a z platby za protetickou náhradu. Zubní implantáty zdravotní pojišťovny nehradí, na protetické práce přispívají určitou částkou, jejíž výše je dána vyhláškou a řídí se stejnými zásadami jako při běžné stomatologické péči. Finanční úhrada za léčbu je tedy ovlivněna počtem implantátů a rozsahem protetické práce a je tedy velmi individuálně propočtena a každý pacient obdrží písemný rozpočet ještě před provedením implantace. Počet a umístění implantátů se volí na základě teoretických pravidel pro konkrétní typ implantátů a je tedy pro každou situaci v dutině ústní stanoven individuálně.

Zubní implantáty zvyšují životní komfort pacientů a neobyčejně rozšiřují možnosti stomatologie při náhradě ztracených zubů. Nelze je však použít v každé situaci, například tehdy, je-li v místě implantace nedostatek kosti. To bývá nejčastěji v postranních úsecích horní čelisti, ale i v kterémkoliv jiném úseku horní nebo dolní čelisti. Dostatek kostní hmoty představuje základní podmínku nejen pro stabilitu implantátů, ale také pro dokonalou estetiku jak zubní náhrady, tak i tzv. červené linie (dásní).

Abychom Vám i v tomto případě mohli pomoci a protetický defekt mohli ošetřit implantáty, provádíme plastickou operaci nazývanou augmentace čelistní kosti. Slovem augmentace označujeme zvětšení nějaké části těla, v tomto případě čelistní kosti, která má nedostatečnou výšku ,šířku nebo obojí , nutné pro zavedení zubních implantátů.

Pro augmentaci je možné použít vlastní tkáně pacienta (tzv. autologní transplantát), nebo materiál cizí tkáně (xenogenní transplantát) a velmi často materiál anorganický (tzv. aloplastický transplantát). Nejlepším materiálem pro větší defekty je vždy vlastní kostní hmota pacienta odebraná buď z brady, nebo z oblasti za dolními stoličkami. Životnost implantátů zavedených do vlastní kostní hmoty je velmi dobrá.

Operace se provádí tak,že se z okrajového řezu odklopí dáseň, obnaží se kostní defekt a ten se vyplní zvoleným materiálem a celý defekt se překryje vstřebatelnou membránou, která zajistí, že se materiál pod ní postupně vstřebává a přestaví se v nově vytvořenou vlastní kostní tkáň. Tím je zajištěn požadovaný objem kosti pro zavedení zubního implantátu. Jde o ambulantní zákrok prováděný v místním znecitlivění na zubolékařském křesle. Trvá přibližně 45 minut. Pacient po operaci odchází ihned domů.

Zákrok nezanechává viditelné jizvy ani deformace, řez je veden v ústech a výkon je kromě vpichů pro místní znecitlivění zcela bezbolestný. Během hojení většinou nejsou obtíže nijak velké, trvají pouze několik dní. Na tváři se může vytvořit otok a výjimečně se pod kůží vytvoří krevní výron. Na požádání proto vystavujeme pracovní neschopnost. Zhruba po půl roce zavádíme do nově vytvořené kosti zubní implantáty a necháváme je vhojit. Po celou dobu můžete nosit snímatelnou zubní protézu.

Pokud je situace příznivá, lze provést zubní implantaci současně s augmentací čelistní kosti. Léčba se tím o půl roku zkrátí, protože tvorba nové kosti a vhojování implantátů probíhají současně. Před výkonem pomocí rentgenového snímku ověříme, zda je čelistní kost zdravá, bez zánětu. Může se stát, že operace proběhne bez problémů, ale kost se bez viny lékaře a pacienta v dostatečné kvalitě nevytvoří. V tom případě zůstává čelist ve stejném stavu jako před operací.

Výkony nelze provádět na účet zdravotní pojišťovny,protože zdravotní pojišťovny operaci nehradí. Pacient vystupuje jako samoplátce a úhrada se skládá z ceny za operaci, za spotřebovaný materiál dle aktuální ceny a případně za zubní implantáty, jsou-li současně použity.